Inspirace Jiřího Trávníčka: zdravice k šedesátým narozeninám

Literární vědec Jiří Trávníček dnes slaví šedesát let. Zatímco pro mnohé akademiky představuje toto jubileum signál k odškrtávání roků do důchodu, Jiří mezi ně určitě nepatří - a tak je tento den ideální příležitostí k osobně pojaté narozeninové zdravici, jakési bilanci věcí hotových v očekávání věcí příštích.

Lubomír Doležel: Život (nejen) s vědou

Soudě podle jeho intelektuálního nadšení, pracovní produktivity a badatelských plánů člověk snadno propadal dojmu, že prof. Lubomír Doležel nás všechny přežije. Sám ostatně před necelými pěti lety při příležitosti svých devadesátin suše prohlásil, že se necítí starý, nýbrž dlouhověký, přičemž stáří úspěšně přežil. Lubomír Doležel měl zkrátka život, literární vědu a vlastně i sám sebe rád natolik, že nenacházel důvod, proč se s nimi loučit, a ze všeho nejvíc se bál, že nestačí dokončit svou knihu. 

Snad i proto nás před několika týdny všechny tak zaskočila zpráva, že 28. ledna 2017 Lubomír Doležel před čtvrtou hodinou ranní zesnul na selhání srdce. Příznačně pár hodin poté, co odevzdal do nakladatelství rukopis i text na obálku své definitivně poslední monografie Heterocosmica III: Fikční světy protomoderní české prózy. Kdo v tom hledá osud, symboliku či smířený odchod, nemůže se více plést, protože Lubomír Doležel poslední týdny žil v nadšení ze svého objevu dosud nepopsaných vyprávěcích způsobů v homérovských eposech a navázal kvůli tomu korespondenci s odborníky ze zámoří. Lze si snadno představit, jak ho muselo ve veronské nemocnici po sérii infarktů štvát, že se o svůj objev už nepodělí.

Pozvánka na přednášku Petra Mareše (BRNK)

Kdo jste zítra v Brně, máte unikátní příležitost zúčastnit se přednášky prof. Petra Mareše v rámci Brněnského naratologického kroužku. 

Absolvování studia českého a německého jazyka přitom zdaleka nevystihuje šíři záběru Petra Mareše, kterému se už dlouhá desetiletí daří nacházet průniky mezi badatelskými otázkami založenými v lingvistice na jedné straně a ve filmovědném zkoumání na straně druhé. Coby bohemista a germanista se pochopitelně věnuje především problémům vztahujícím se čistě k jazyku a literatuře – tak tomu bylo například v Marešových „čapkovských“ monografiích Styl, text, smysl: o slovesném díle Josefa Čapka (1989) a Publicistika Josefa Čapka (1955), v jeho poslední monografii Nejen jazykem českým: studie o vícejazyčnosti v literatuře(2012), a platí to i pro jeho stávající zkoumání stylistiky mluvené a psané češtiny.

Značná část Marešova díla se však týká právě výše naznačené oblasti vztahů mezi jazykem a kinematografií, případně literaturou a kinematografií, stejně jako otázek spojených s kinematografií samotnou. Do těchto oblastí spadá například kolektivní monografie napsaná s Alenou Macurovou Text a komunikace: jazyk v literárním díle a ve filmu (1992) a s Petrem Szczepanikem editovaná a společným zevrubným úvodem do tématu opatřená antologie polské filmové teorie Tvořivé zrady (2005). Problémy spojené s filmovědným bádáním však pak reprezentuje i nemalá část ze (a) stovek vědeckých studií, neodborných článků a slovníkových hesel (třiačtyřicet článků je o filmu), (b) více než sedmdesáti odborných recenzí (osmatřicet z nich je o filmu) a (c) dalších rozhovorů či překladů.

Petr Steiner (v BRNKu)

Je pro mě mimořádným potěšením, že vás mohu osobně i jménem Brněnského naratologického kroužku na závěr semestru pozvat na přednášku neuvěřitelně erudovaného, a zároveň okouzlujícím způsobem a v nejlepším slova smyslu šíleného literárního vědce Petra Steinera. Petr Steiner je jeden z největších světových odborníků na problematiku ruského formalismu, editor a překladatel několika vlivných antologií českého strukturalismu do angličtiny, člověk s neuvěřitelným rozhledem na poli strukturalismu i poststrukturalismu, s nemenším rozhledem v dějinách (nejen) ruské literatury, lingvistiky a poetiky… a v neposlední řadě muž s nezaměnitelným smyslem pro humor. A právě on přijal naše pozvání a poctí nás ve středu 5. června v Brněnském naratologickém kroužku svou návštěvou, při jejíž příležitosti si připravil přednášku o Šklovského a Kulešovově filmové adaptaci povídky Jacka Londona. Dovolím si jej proto trochu představit.

P. Steiner (uprostřed) s F. A. Podhajským (vlevo) a M. Suchomelem (vpravo)

Brněnský naratologický kroužek: od noční můry ke spojitým nádobám

Kdo jste včera nebyli na výborné přednášce "Divadlo jako naratologova noční můra", kterou si připravil novopečený člen Brněnského naratologického kroužku Jan Šotkovský, o hodně jste přišli a vaši mysl budou holt až do konce života sužovat výčitky (což vám samozřejmě nepřeji, ale patří vám to). Jan Šotkovský dostál své pověsti nadšeného mladého vědce, a zároveň zkušeného umělce (mj. dramaturga Buranteatru a Městského divadla Brno). Svůj příspěvek rámcově pojal jako mapování proměn výzkumných východisek, nástrojů a tezí během psaní jeho (na podzim 2012 obhájené) disertační práce. Soustřeďoval se přitom (a) na otázky spojené s problémy využití teorie vyprávění na divadelní inscenace, (b) na svou tezi o třech typech napětí (dějového, stylistického, významového) a (c) na výtky vznesené po odevzdání práce, k nímž se v závěru své přednášky (sebe)kriticky vyjádřil. Největším úskalím, a zároveň nejsilnější devízou Janova přístupu je úzké provázání pečlivého teoretického výzkumu s mnohaletou divadelní praxí, což na jedné straně sice vede k určitým normativním tendencím (jak by to mělo správně vypadat), ale na druhé straně často abstraktní teoretický aparát zakotvuje v sérii výmluvných příkladů, přičemž neustále testuje jeho užitečnost a aplikovatelnost.

PŘEDNÁŠKU SI MŮŽETE POSLECHNOUT ZDE

Za mimořádně inspirativní příspěvek děkuji za sebe, za Brněnský naratologický kroužek (jehož členy zastupovali v publiku kromě mé maličkosti ještě Tomáš Kačer, Aleš Merenus a Ondřej Sládek) a velmi pravděpodobně i za všechny ostatní vážené hosty v sále.

Hned za týden však máte 25. dubna možnost uniknout jhu dalšího nákladu výčitek, když přijdete na přednášku "Jan Mukařovský a Roman Jakobson - spojité nádoby?" literárního teoretika Ondřeje Sládka, souputníka v našem brnkařském snažení (když se se mnou, Alešem Merenusem, Bohumilem Fořtem a Františkem Podhajským do toho šíleného projektu hned na začátku pustil) a vedoucího oddělení teorie literatury na Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Ondřej Sládek patří mezi nejschopnější, nejprogresivnější a nejvýkonnější literární vědce své generace, je předním českým odborníkem na práci vlivného českého literárněvědného myslitele Jana Mukařovského a jedním z největších odborníků na dějiny českého strukturalismu, a to včetně jeho exilového působení. Jakožto hlavní editor či redaktor se Ondřej podílel na řadě sborníků a kolektivních monografií, mimo jiné Český strukturalismus po poststrukturalismu (2006), O psaní dějin (2007), Vyprávění v kontextu (2008) či Performance / performativita (2010). Jednou z posledních vydaných prací je pak kolektivní monografie Heterologika (2012), napsaná k příležitosti devadesátých narozenin Lubomíra Doležela.

Ondřejova přednáška v Brněnském naratologickém kroužku se bude soustřeďovat na vztah mezi dvěma význačnými představiteli Pražské školy - Janem Mukařovským a Romanem Jakobsonem, přičemž on sám ji představuje následovně:

"Jan Mukařovský (1891–1975) a Roman Jakobson (1896–1982) patří k zakládajícím členům Pražského lingvistického kroužku a k nejvýznamnějším propagátorům jeho strukturální teorie a metodologie. I když pocházeli z různého prostředí a ve svých dílech využívali odlišné kontexty a zdroje, jejich myšlení a řešení otázek strukturální lingvistiky a poetiky bylo v určitém období obdivuhodně blízké a vzájemně se doplňující. Jejich společný přítel, Vítězslav Nezval, je právě proto charakterizoval jako 'spojité nádoby'. Skutečností však je, že po roce 1945 jejich životní osudy i vědecké směřování doznalo značných změn. Nástin a vysvětlení důvodů této proměny, ale také detailní rozbor toho, co mají společné a v čem se naopak liší, je hlavním tématem této přednášky. Nejširší rámec mého příspěvku vymezují následující otázky: Jak Mukařovský a Jakobson přistupovali k některým vybraným teoretickým problémům z oblasti poetiky a estetiky, jaká byla jejich řešení? Jaký byl jejich vzájemný vztah? Opravdu jej můžeme popsat jako 'spojité nádoby'? Co nám o tom říkají archivy a jejich vlastní práce?"

Takže nezapomeňte přijít, ať se vyhnete výčitkám, o co jste přišli - příští čtvrtek 25. dubna od 17:30 v budově Filozofické fakulty Masarykovy univerzity na Veveří 28 v Brně, učebna K33 (zeptejte se třeba na vrátnici, vrátné vás budou milovat - a když ne, aspoň si budou připadat užitečné).