Věřím, že většinu z vás
nijak nepopudím tvrzením, že George Clooney patří mezi významné autorské figury
v současném hollywoodském filmu. Je všestranný herec (od žánrových figur
až po psychologicky nevypočitatelné a morálně nezařaditelné postavy), odvážný producent
(financoval nejeden umělecky progresivní projekt jako Svěrací kazajka, Syriana,
Temný obraz nebo Američan, ne ve všech si přitom zahrál), scenárista (napsal si
tři vlastní filmy, na Gravitaci se spolupodílel) a zejména mimořádně
talentovaný režisér. Právě uvádění Památkáři jsou přitom už jeho pátým
celovečerním dílem. Předtím natočil špionážní hříčku Milujte svého zabijáka,
brilantní dokudrama Dobrou noc a hodně štěstí, významově vrstevnaté Tvrdé
palice a politickou alegorii Den zrady. A kdo všechny ty filmy viděl,
pravděpodobně si povšimnul šíře využitých stylistických postupů, žánrových vzorců,
vyprávěcích strategií i variovaných uměleckých tradic – jinak řečeno,
Clooney s každým dílem testuje další filmařské možnosti. Není proto
překvapivé, že i Památkáři se nastaveným očekáváním poněkud vymykají.
