Přišla mi na Blu-Ray první řada jednoho ze seriálů, bez nichž bych se zřejmě seriálovou narativitou nezačal výzkumně zabývat - CSI: THE CRIME SCENE INVESTIGATION aka KRIMINÁLKA LAS VEGAS. Nedalo mi to, abych si obratem krom prvních dvou nepřipomněl i náhodnou pětici dalších epizod (z nichž některé jsem před nějakými šestnácti a více lety analyzoval doslova okénko za okýnkem).
A víte co?
Monografii novinářky Silvie Lauder V PASTI POHLAVÍ (Host, 2023) jsem nadšeně dočetl už před řadou týdnů a upřímně ji od té doby doporučuji, kudy chodím. Nyní tak ale konečně činím i veřejně, neb ji vskutku považuji za nebývale důležitou. V čem přesně? Inu, samozřejmě by se dalo říct, že v tématech spojených s feminismem a ženskými právy, jež staví do centra svého zájmu, ale nebylo by to přesné. Jde totiž především o zvolenou perspektivu na jedné straně a rétoriku na straně druhé. Jakkoli totiž V PASTI POHLAVÍ není první českou knihou o tématech spojených s "politikou, péčí, sexem, násilím a postavením žen v Česku", abych odkázal na její podtitul, je zcela mimořádná.
Ve čtyřiaosmdesáti letech zemřel francouzský filmový teoretik Roger Odin, zcela mimořádný a fascinující badatel. Z mé soukromé perspektivy navíc jeden z těch, kdož mě svým přístupem v počátcích mé kariéry zásadně ovlivnili. Potkal jsem ho jen jednou, před šestnácti lety na konferenci v Udine, kde mě okouzlil tím, jak elegantně a nearogantně odpálil námitky historiků i sociologů s tím, že historický ani sociologický pohled na věc ho nikterak netrápí a neomezuje v řešení problémů, které zajímají jeho. Byl pamětí oboru, jedním z jeho zakladatelů, průkopníků a legend. A v čem?
Po čase zase bezprostředně po návratu z kina impulsivně usedám ke klávesnici, protože mám nutkavou potřebu se v analytičtějším duchu vypsat ze svého cinefilního okouzlení. Ano, jak už víte z titulku, vrátil jsem se z JOHNA WICKA: KAPITOLY 4.
Jak možná někteří víte, má bývalá žena Janka vydala knihu – a ne ledajakou, nýbrž skvělou! Jmenuje se VLÁDNOUCÍ A OVLÁDANÍ a pozic právní a politické analytické filosofie se v ní precizně, a přitom čtivě odpovídá na fascinující, jen zdánlivě jednoduchou otázku: Znamená-li demokracie vládu všech a pro všechny, jak se na vládnutí podílejí opravdu všichni, včetně dětí či mentálně postižených?
Před měsícem zemřel Pavel Tomešek, o němž mohu bez zaváhání prohlásit, že patřil mezi významné představitele české kinematografie... protože dějiny kinařství do dějin kinematografie bezesporu spadají. Jak mi v reakci na jeho odchod napsal náš společný kamarád, byl to "człowiek kina". Promítal od útlého mládí, přičemž byl milovníkem filmů, milovníkem filmové techniky i milovníkem biografu jako instituce, jako místa setkávaní i jako místa unikání někam pryč.
U BATMANA (2022) jsem se zase jednou musel celý film bránit otázce, co hrdinové dělají, když zrovna nedělají, co vidíme, že dělají, protože ten svět ve své fatálnosti postrádá každodennost. Je to působivá kriminálka, ale docela rád bych ji viděl... inu... bez Batmana.
Ve věku dvaaosmdesáti let včera zemřel Peter Bogdanovich, podle mě jedna z nejpozoruhodnějších osobností Nového Hollywoodu.
Předně musím zdůraznit radost, že jsem zase po nějaké době viděl film, který je nejen důmyslně, ale hlavně překvapivě vystavěný i natočený - a zároveň umí naštvat. Následující odstavce jsem napsal po první kinoprojekci a nejsou analýzou, nýbrž jen snahou uspořádat si myšlenky a postřehy, které mi jdou v souvislosti s tímto filmem hlavou. Pokouším se v nich vysvětlit jak onu důmyslnost a překvapivost, tak vysoký koeficient naštvatelnosti. Předesílám, že nevím, jak by mělo či nemělo pokračování MATRIXU vypadat a jestli vůbec mělo či nemělo pokračování MATRIXU vzniknout, ale jsem upřímně potěšen, že vzniklo a že vypadá právě takhle.
Film, který vypráví z radosti i o radosti z tvoření, z pozorování i z kinematografické reprezentace dvojrozměrného i trojrozměrného prostoru. Film, který mi udělal radost.
ETERNALS ve mně vyvolávají značně rozporuplné pocity. Na jedné straně plně respektuji některé aspekty jejich stylové i vyprávěcí výstavby, na druhé straně mě iritují svým fikčním světem, příběhem i tematickým uchopením.
Film
ŽIVOT JE PES z roku 1933 s Hugem Haasem v hlavní roli považuji za jednu
z nejvtipnějších, nejdůmyslnějších i nejpreciznějších českých komedií.
Nedávno jsem ji opět viděl a tváří tvář její ďábelské rychlosti jsem
neodolal pokušení alespoň v několika stručně rozvedených tezích (a)
načrtnout roli tohoto filmu v dějinách české kinematografie
do roku 1933, (b) zachytit některé zvláštnosti jeho fascinující výstavby. Jde totiž o mistrovské dílo rozmanitosti v soudržnosti. Co tím
myslím, se dočtete v analytické stati níže... jakkoli na své pečlivé
analytické vysvětlení ŽIVOT JE PES teprve čeká.
Film ZÁTOPEK má jistě svá úskalí,
ale přesto mi jako umělecké dílo připadá neobyčejný a pozoruhodný. Zatímco totiž konvenční přístup k životopisnému filmu velí historickou postavu psychologizovat a sledovat v jejích
vnitřních či proklamovaných dilematech, ZÁTOPEK načrtává napak současně komplexní i výpustkovitý obraz člověka, který je
na jedné straně viděn, na druhé straně interpretován a na třetí straně využíván - a jeho příběh je vyprávěn v příbězích jiných postav.
Addendum: Základ následujícího článku vznikl v roce 2014, kdy mě můj kamarád Jenda Šotkovský z Městského divadla Brno požádal, zda bych jim do programu nenapsal text k snímku BYT (Apartment, 1960), jehož jevištní verzi zrovna připravovali. Kývl jsem, protože jde o vynikající dílo, o němž i sám Billy Wilder říkával, že má z jeho filmů nejméně zjevných chyb.[1] Článek, který si můžete v přepracované přečíst níže, jsem nicméně nepojal jako dostředivou detailní analýzu filmu BYT, ale postavil BYT do paralely k podobně slavnému tvůrcovu filmu SUNSET BLVD. (1950) a využil obou spíše odstředivě jako nástroje k načrtnutí několika obecnějších rysů wilderovské poetiky.
Takový úvod předpokládá, že vám jména Billy Wilder, BYT a SUNSET BLVD. něco říkají. Je tomu ovšem tak? Jinými slovy se dostávám k otázce, proč jsem se vlastně po sedmi letech rozhodl k článku vrátit, přepracovat jej a vydat zde na blogu. Oba filmy totiž považuji za jedny z vrcholných děl klasické hollywoodské kinematografie a rád bych jeho prostřednictvím motivoval je vidět či se k nim po letech vrátit s tím, že třeba navedu pozornost i k některým méně zjevným aspektům jejich výstavby. Současně se snažím nasměrovat pozornost k tvůrci, který už mladším ročníkům zdaleka není všeobecně známý... podobně jako někteří další filmaři a filmy, o nichž píši.
Podstatné přitom je, že vzdor mizivému zastoupení klasických hollywoodských filmů na VOD platformách můžete BYT a SUNSET BLVD. nejen koupit na DVD tady a tady (dobře, zkusil jsem to), ale především jsou s anglickými titulky k zhlédnutí i online na iTunes. Jistě, v dnešní době jsou za "filmy pro pamětníky" považovány spíše snímky z osmdesátých a devadesátých let. Zabrousit do převážně černobílých kinematografických časů se proto může snadno jevit tolio jako výzva pro intelektuály a hledače podivností, ale kdepak. Je totiž fuk, jsou-li BYT, SUNSET BLVD. a mnohé další níže zmíněné filmy kanonické, povinné či reprezentativní. Především jsou to parádní filmy. Ba co víc, zatraceně parádní filmy!
