Snímek Jack Ryan: V utajení k nám přichází z trochu jiných
časů a s poněkud odlišnou poetikou, než jsme dnes v kinech zvyklí. To
může být na jedné straně vnímáno jako negativum, protože nepřináší očekávaná
žánrová potěšení a zároveň vyvolává povýšené úsměvy nad naivitou některých situací.
Na druhé straně ale můžeme tytéž aspekty kvitovat s nadšením, protože
snímek přináší jiná žánrová potěšení, a sice navázaná na špionážní dobrodružné filmy ze staré dobré
studenoválečné éry. Navíc si je naivity s tím spojené dobře vědom a
dělá si z ní legraci.
Prakticky to může znamenat, že se
vám film Jack Ryan: V utajení
může (a) velmi líbit. Pak se budete těšit, až jej uvidíte znovu, protože podobný
typ žánrové zábavy nebyl v kinech přinejmenším od předposlední
brosnanovské bondovky - a tak trochu prvního Kapitána
Ameriky. Stejně tak se vám ale může (b) velmi nelíbit, neb vám to celé bude připadat špatně
napsané, zrežírované i zahrané… jinými slovy, palčivě nevěrohodné, v logice
děje přitažené za vlasy, ideologicky naivní a nesnesitelně směšné.
Já spadám do první kategorie, takže i můj text bude z této pozice psán.
Já spadám do první kategorie, takže i můj text bude z této pozice psán.
