úterý 18. prosince 2007

Venuše - o hvězdnosti, stáří i mladí bez patetizující křečovitosti

Na rozdíl od nedávného českého "lidského filmu o stáří" (Vratné lahve) je Venuše film přes veškerou pozitivnost místy překvapivě zlý a jízlivý... Hlavní hrdina je nehezký olezlý stařec (pardon), který byl kdysi slavný a fešný herec Maurice (Peter O’Toole), ale teď už hraje především mrtvoly nebo umírající v soap operách a moc dobře si uvědomuje, do jak nevábně vyhlížející lidské existence dorostl, případně mu to nějaká mladá hezká holka nezapomene připomenout. 

A právě proto je Venuše mnohem intenzivnější než ony Vratné lahve s nerudným titulním důchodcem, který si nejenže pořádně nepřizná stáří, ale navíc sveřepě omlouvá trapnost vlastního jednání a vinu hází na okolí. „Venuše“ říká Maurice mladičké praneteři svého zhruba stejně starého kamaráda, kterou začne zcela nepokrytě balit. A protože už nemá zrovna moc co ztratit, do žádných vznešeností svoje chování neschovává.

A neboť byl celý jeho život propleten citově chladnými vášnivými románky, v tom posledním (spíš symbolickém) už jedná zcela otevřeně. Do jeho existence plné stařeckých rituálů vnese mladičká dívčina vzruch, který má tak nepokrytě uslintané pozadí, že nakonec paradoxně uslintaně nepůsobí. Jde o víceméně výměnný obchod, kde je to dost dlouho slečna, kdo ze staříkovy vilnosti čerpá, ale nakonec dokáže pochopit vlastní úlohu v celé „aféře“.

Nedojde k žádnému splynutí duší jako v Haroldovi a Maude nebo k lolitovské posedlosti, protože na to je přístup obou příliš racionální. Citové zázemí hlavní postavy vyvěrá především z několika málo scén Maurice s vlastní manželkou, s níž už beze všech záští či výčitek rekapitulují svou ne vždy zrovna ideální životní cestu. A síla Venuše spočívá právě v tom, že tento balanc nikdy neporuší a drží se svého konceptu až do úplného závěru.

O’Toole – který má alespoň coby konstruovaná „hvězda“ dost styčných bodů s Mauricem – vnesl do svého výkonu spoustu zdravé sebeironie, která ale nikdy neklesne ke karikatuře a obhájí i Mauriceovo extrémní chování jako zcela adekvátní. Možná posmutnělé, ale rozhodně ne perverzní... ať už aktér vypadá jakkoli zestárle. Venuše není herecký film v tom poněkud pejorativním slova smyslu, ale rozhodně je s láskou a úctou k jednomu herci natočený.
Psáno pro časopis Svět DVD 11/2007. Publikováno se svolením majitele práv.