Nejnovější
film Michaela Manna se v češtině jmenuje prostě Hacker, což možná tomuto vynikajícímu snímku škodí více než
nulová kampaň a rozpačité recenze. Podobně jako kampaň a recenze totiž české
pojmenování podporuje dojem, že jde o tuctové béčko – a přitom jednoduchý
kriminální příběh je především nástrojem dalšího Mannova experimentu
s pomalostí vědomě zastavovaného vyprávění, členitostí zprostředkovávaného
světa a možnostmi filmového média. Mann je jedním z nejosobitějších
amerických tvůrců posledních desetiletí, který podobně jako třeba Scorsese nebo
Fincher využívá k rozvíjení filmařských vizí zpravidla kriminálního žánrového
pozadí. Ze všech věcí, o nichž by se dalo mluvit, se zaměřím jen na několik,
jež snad alespoň orientačně načrtnou, kterak může stát Hacker za pozornost.
