Popravdě, nečekal jsem tak chytře a hravě vystavěný film o kolektivním hrdinovi, který současně vypráví překvapivě soudržný příběh každé jedné z postav - a daří se mu pracovat s naivitou světa, aniž by byl naivní sám.
Ten je představen hned v prologu coby těhotenský test a jako záhada, motiv i cíl se vine napříč filmem, který v duchu řečeného začíná jako montáž k čtvrtému výročí týmu a je celý interpretovatelný jako montáž k pátému výročí týmu: kdy každý blok představuje někoho.
První blok akcentuje "kamenného" Bena, zdánlivě nejméně lidského, a přitom nejvíce stmelujícího člena skupiny. Ačkoli se napříč filmem přijímá, nepůsobí zamindrákovaný blbec - je nenápadně představen v montáží v původní podobě, jako nejvnímavější člověk u rodinné snídaně, v kontaktu s dětmi i jako civilně trapně romantický na ulici.
Právě on předává v důležitém dialogu štafetu Reedovi jako ohnisku dalšího bloku, kde opouštějí idylu futuristického Manhattanu a zamíří do vesmíru/vesmírné opery, jež vyvrcholí demonstrací toho nejlepšího (černá díra) i nejhoršího (necitlivá tiskovka) z Reeda Richardse, ktery je přírodovědný génius, ale společnosti rozumí méně.
A jakkoli je ve třetí, na soudržnost týmu zaměřeném bloku důležitý monolog Sue Richardsovi, ve skutečnosti je o jejím bratru Johnnym... a vrcholí momentem jeho odpovědnosti a humanitně-založené geniality, který zdánlivě nevyřeší nic, ale ve skutečnosti vše.
Čtvrtý blok pochopitelně vypráví o Sue, která naopak vyvažuje stmelující sílu Bena z první části, protože zatímco on tmelí tým dostředivě v kontextu rodiny, ona odstředivě ve vztahu k fikčnímu světu - a film obsahuje jedny z nejsilnějších mateřských scén v komiksovém blockbusteru: porod (v pozoruhodné paralele k slavné roli Kirbyové ze STŘÍPKŮ ŽENY) a využití schopností, které by jinak nešlo motivovat.
Každá postava má i moment svého osobního i profesionálního vrcholu: Reed při otočce vesmíru i ve finálním přijetí svého otcovství jako nadřazeného manželství, Sue při monologu a při finálním kroku, Ben při dodání sil Reedovi, při návštěvě synagogy i při finálním přijetí věty - a Johnny při rozřešení a využití záhady i při svém finálním kroku. Ostatně velmi působivý je v případě každé postavy i milostný motiv, pokaždé jinak vystavěný
To vše by ovšem jen stěží fungovalo bez dvou klíčových rozhodnutí:
1. Podobně jako prvniho KAPITÁNA AMERIKU zasazení do fikčního světa (vůči nám) alternativní minulosti, ve kterém je možné postavy ustavit jako silné postavy v odpovídajícím modálním nastavení, ktery zakotvuje jejich naivitu v případných souvislostech a ukazuje jejich vznik, mediální přijetí, odmítnutí i plně vlastní sebezhodnocení, díky nimž jsou pak akceptova(tel)ní v komplikovanějším moderním fikčním světě.
2. Po čase opět systematické využití již zmíněné montáže v různých podobách a funkcích, kdy mezi touto technikou a vyprávěním fantastického světa je tu velmi těsný vztah, a to v různé mire prostorové i časové re/prezentace. A nečekaný vpád přítomného okamžiku do montáže těsně před finišem je skvělý antiklimax. Ač je film strašně rychle stříhaný, spojení rychlého střihu s montáží napomáhá přehlednosti.
Jistou evýhodou FANTASTICKÉ 4 je, že leckdy působí jako remake ÚŽASŇÁKOVYCH, kteří si vzali původní komiks jako model. Nicméně zatímco i oni fungovali na konfliktu, na FANTASTICKÉ 4: PRVNICH KROCÍCH je zajímavé, jak moc negativní, notabene fyzický konflikt jako základ vyprávění nevyužívají a staví jeho dynamiku spíše na nedorozumění a porozumění.
Ačkoli tedy FANTASTICKÁ 4 pracuje s naivitou jako konceptem, na rozdíl od FANTASTICKÉ ČTYŘKY (2005), THUNDERBALTS (2025) či SUPERMANA (2025) podle mě rozhodně není naivní, nechtěně srandovní ani sebestředně hloupá, ba naopak. Jak jsem psal, nejblíže pro mě má kinematografickou uvědomělostí, rámcováním vlastního mýtu i pečlivostí pravděpodobného vyprávění nepravděpodobného k prvnímu dílu KAPITÁNA AMERIKY. A protože je to bez nadsázky jediná marvelovka, ke které se pravidelně vracím, jsem zvědavý, jestli se budu podobně rád vracet i k FANTASTICKÉ 4.
Jistě, neni to významný film. Ale radost z vyprávění, lecčem starosvětské sci-fi a práce s postavami? To ano.
