Bažináč v pojetí Alana Moora se vrací, a to hned
v několika smyslech – v prvním na pulty našich knihkupectví,
v druhém pak napříč vesmírem domů za milovanou ženou Abby, od níž byl
násilně odloučen. V obou případech se vrací naposledy, což je dobrá zpráva
pro rostlinného superhrdinu, ale veskrze neradostná zpráva pro nás čtenáře.
Série o Bažináčovi v Mooreově pojetí představuje bezesporu jedno
z nejzvláštnějších a intelektuálně nejpodnětnějších pojetí superhrdinského
komiksového vzorce. Dost možná natolik, že je vlastně nasnadě otázka, nakolik
ještě o superhrdinský komiksový vzorec vlastně kráčí.
Bažináč se v rukou geniálního (bez nadsázky, uvozovek či
přehánění) scenáristy Alana Moorea neustále proměňoval jako postava i jako
koncept, během něhož prošel mnoha experimentálními mody, žánrovými vzorci a
intertextuálními variacemi – od Božské komedie Danta Alighieriho až
k Alefovi Jorgeho Luise Borgese. Na konci minulé knihy V prach se
obrátíš skončil Bažináč kdesi hluboko ve vesmíru, ve Shledání se vydal domů –
ovšem jeho mise není přímočará a podobně jako Odysseus je nucen Bažináč na
cestě ke své milé čelit jiným kulturám, všelikým protivenstvím, hraničním
zkušenostem a nevyhnutelnému poznání sebe samotného.
Pode všemi kapitolami žel tentokrát není podepsaný Moore, nicméně
jeho dohled je zřejmý i na těch, na nichž se přímo scenáristicky nepodílel. Sám
koncept je odlišný od předchozích knih – ale protože každá z nich byla
odlišná zase od těch předchozích i těch dalších, je to ve výsledku logický
posun. Bažináč se vydává na cestu vesmírem z planety na planetu, aby se
mohl nakonec dostat zpět na Zem za Abby, přičemž různé kapitole rozvíjejí různé
nápady. První dvě kapitoly nabízejí variaci na tradiční dobrodružné science
fiction (á la John Carter), zatímco třetí kapitola konečně explicitně rozvíjí
dosud jen implicite přítomnou paralelu Bažináče s Frankensteinovým
monstrem.
Takřka geniální jsou pak třetí až šestá kapitola. Třetí
představuje další z Mooreových otevřených tematických, narativních i
stylistických experimentů s možnostmi komiksu. Celou kapitolu tvoří
monolog jedné zvláštní entity reprezentující svět od toho našeho velmi odtržený.
Entita potřebuje naplnit svou biologickou potřebu a čeká… Zejména zpočátku okázale
obrazný jazyk se složitou syntaxí referuje k jen obtížně představitelným
strukturám, přičemž monolog doprovází sled do sebe vpíjejících se obrazů často
na hranici abstrakce. Ovšem zatímco obrazy se stávají stále neurčitějšími,
jazyk naopak směřuje k až děsivé konkrétnosti popisovaného.
Ve čtvrté kapitole nahrazuje členitost a rozmanitost prostředků
vyprávění zase členitost a rozmanitost vyprávěného. Bažináč se dostává do
autonomního světa rostlinné civilizace, kdy jeho prosté zhmotnění se znamená de
facto genocidu a největší přítel rostlin se najednou stává monstrem na úrovni
Godzilly. Samotný nápad – sám o sobě vynikající – je pouze východiskem k představení
specifického univerza s náboženstvím, uměleckou tvořivostí,
kulturně-společenským řádem a přírodními zákony. Na relativně malé ploše Moore
nabídne navíc komplexní soubor různorodých postav s vlastními perspektivami
a cíli. Bylo těžké tento svět po pár stránkách zase opustit… věru těžké.
Jestli předchozí kapitola připomínala Borgesovy povídky o víceméně
nemožných světech či možných jen ve svém popisu (např. Babylonská knihovna),
tak tato kapitola vzdáleně připomíná (byť je jednodušší, vychází z jiných
tradic a její modelový čtenář Borgese asi běžně nečte) fenomenální povídku
Tlön, Uqbar a Orbis Tertius. V ní Borges rovněž jen tak mimochodem vystaví
komplexní fikční svět s autonomními zákonitostmi, který pak stejným
způsobem jen tak mimochodem opustí a už se k němu nikdy nevrátí.
V šesté kapitole Bažináče se pak Borges dočká otevřené citace: několik
stránek si říkáte, že je to jak Alef – a pak postava řekne: „Ten transmutátor
tě oblafl Alefem!“
Podobně jako Moore už dříve v Bažináčovi přisoudil postavám
DC univerza například funkce postav z Danteho Božské komedie, využívá tradic
DC i v tomto případě. Postavy přitom co do jejich vlastností ohýbá,
významově posouvá a přisuzuje jim nečekané role v rámci nových světů.
Nesouhlasím tedy s tvrzením, že měl vliv DC na Mooreovu práci negativní
vliv a omezoval jej. Naopak, shledávám jako produktivní a inspirativní mimo
jiné právě ono Mooreovo hravé a vrstevnaté propojování kulturních dějin západní
civilizace, vlivů experimentální literatury dvacátého století, popkulturních
vzorců a žánrových modelů (jako třeba příběh pomsty v sedmé kapitole).
Podobné cestování napříč různými paradigmaty, poetickými tradicemi
a myšlenkovými rámci navíc není samoúčelné, nýbrž je elegantně doťuknuto
v závěrečné syntéze. Bažináč řeší vnitřní konflikt, co s možnostmi své
takřka neomezené moci: jednotlivé motivy rozvíjené skrze šest knih se
navracejí, dostávají do nových souvislostí a demonstrují nejen vnitřní
vývoj hrdiny, ale i samotného vyprávění o něm. Zatímco u Supermana nikdy
nedostanete odpověď na otázku, proč skutečně něco fatálního nezmění a ztrácí
čas relativně lokálními konflikty, Bažináč vám poskytne výmluvný argument…
Tím se zároveň uzavírá umělecky i myšlenkově
možná nejinspirativnější komiksová řada, jíž jsme se na našich pultech
dočkali. Jak jsem naznačil výše, Alan Moore pojal Bažináče jako svého druhu
tvůrčí laboratoř. V ní mohl během svého nejplodnějšího období realizovat
tematicky, vypravěčsky i stylově mnohem rozsáhlejší škálu svých (obdivuhodně)
šílených nápadů, než mu umožňovala kterákoli jiná série. Nebyl svázán jedním
konceptem, jemuž podřizoval své postavy i svět, nýbrž postavy a svět mohl
přizpůsobovat neustále se proměňujícímu konceptu.
Dostali jsme se sice na konec, ale vraťte na začátek, protože
napodruhé (natož napotřetí) celou odyseu vědce Aleca Hollanda
k nejmocnějšímu tvorovi na Zemi doceníte více než napoprvé. A to i zásluhou
vypiplané překladatelské (Viktor Janiš) a redakční práce (Richard Podaný), jíž
se povedlo Mooreovu hru s možnostmi anglického jazyka na milion způsobů
převést do plně srovnatelné hry s možnostmi jazyka českého. Oběma pánům
patří za jejich práci (nejen pro tento) mooreovský komiks velký obdiv a dík,
protože se špatným překladem by se vytratila i značná část toho, díky čemu je
Bažináč výjimečný.
Moore, Alan et al. (2013): Swamp Thing - Bažináč 6: Shledání. Praha: BB Art, přel. Viktor Janiš.
