Nejnovější film Roba Zombieho (Vyvrženci pekla, Dům tisíce mrtvol) představuje až na jednu - pravda, vynikající - část jen zbytečné rozmělnění zcela systematicky vystavěného tandemu Halloween (1978) - Halloween H20 (1998) (potažmo ještě Halloweenu II z roku 1981). Snaha o psychologizaci monstra v první polovině je vysloveně pitomá a nikam nevedoucí - primitivní motivace v rozložené rodině, jednoduchoučký motiv obsedantně-kompulzivní poruchy ve vztahu k maskám a zakrývání obličeje (moment "Mami, nasaď mi znovu tu masku" je vysloveně směšný), nehledě na nevěrohodnost mateřské postavy.
Navíc jsou tu nedotažená témata naznačená v případě nemocnice, kde film mluví o něčem jako přátelství ze strany vězeňského "uklízeče/hlídače", ale nakonec to nikam nedovede. Vražedná následující třetina je zase příliš jednoduchá, Michael se pořád nechává něčím rozptylovat a scéna s fotkou - kde se snaží napojit svoje vzpomínky na Lauřiny - je další protahovaná přepsychologizovanost, která postavu Michaela Myerse stejně o nic neobohacuje. Protože on je jednoduše terminátor s dranžírákem, který nesnese psychologizaci - vždycky zůstane jen polovičatá a dysfunkční.
Znaky smysluplného psychologického přístupu mohou nést pouze lidi kolem něj (jako třeba Laurie v H20), u něho ale vždycky narazí na žánrovou modelovost jeho "charakteru". Vždyť ve chvíli, kdy začne zabíjet, je stejně k ničemu všechno, co se nám řeklo předtím. Pořád je to jen vraždící mašina... Až po závěrečnou dvacetiminutovku jde tedy pouze o nešťastné rozpatlání Carpenterova originálního filmu, který remake/reimaginace nedokázal(a) ničím obohatit. A to včetně většiny vražedných scén, které jsou často jen okopírované od z původního filmu a jen se změní prostředí, v němž se odehrávají.
Současný Halloween výborné původní nápady roztahuje do nekonečna, čímž je ale ničím nevylepší, protože stejně víme, že postavy nemají šanci uniknout. Navíc se poněkud bije snaha o autenticitu v první polovině a využívání nejjednodušších žánrových modýlků v druhé - dvouapůlmetrové monstrum v těžkých botách se neslyšně pohybuje za zády postav, mizí během jedné vteřiny z místa, kde předtím stál apod. Párů a mrtvol je moc, metoda se nijak nevyvíjí a postavy stejně okamžitě umírají...
Stejně tak postava doktora Loomise ve výsledku nemá žádné opodstatnění ve vyprávění, protože nám neřekne nic nového, nijak nedokáže využít svých znalostí o Michaelovi - opět na rozdíl od původního filmu, kde byl Loomis za hlavního zasvěcence, aniž bychom museli sledovat nekonečné minuty jeho sezení s mladým Myersem...
ALE!
Ale ve chvíli, kdy Laurie vrazí do Michaelova ramene jeho dranžírák, film se zásadně změní a zaměří jen a pouze na dvojici Michael/Laurie. Ta spíš než postavu z původního Halloweenu připomíná zasvěcené hrdiny z Vřískotů, kteří už znají hororová klišé a dokáží se podle toho zařídit. Laurie není vypatlanou ječící hrdinkou, která vždycky nesmyslně utíká špatným směrem. Poměrně racionálně myslí, místo neúčelného bušení okamžitě jedná (bryskní odstraňování fošen nebo pletiva je vysloveně osvěžující žánrová změna) a Michaela v jeho robotické metodě totální destrukce vysloveně přechcává.
Mimořádně rychle pochopí (na rozdíl od Loomise), že pro Michaela není žádná rána definitivní a poměrně rychle zase vstane. Místo zběsilého utíkání se důmyslně schovává a zejména závěrečná hra na poli tří místností je vysloveně precizní, skoro jako z úplně jiného filmu. A úplný závěr je taky parádní a díkybohu se na něj bude blbě navazovat (i když to jsme si po H20 mysleli taky).
Jen škoda, že to všechno platí jen o závěrečné cca dvacetiminutovce. Zase tak sklerotický, abych zapomněl na celý film předtím, bohužel nejsem...
PS: Někdy mě stále šokuje, na jaké bandy pubertálních dementů jde v kině narazit. Občas jsem měl chuť, aby si Michael na okamžik odskočil z plátna a zaměřil se na skupinu intelektuálně nesmělých bastardů v řadě za mnou.
