Před měsícem zemřel Pavel Tomešek, o němž mohu bez zaváhání prohlásit, že patřil mezi významné představitele české kinematografie... protože dějiny kinařství do dějin kinematografie bezesporu spadají. Jak mi v reakci na jeho odchod napsal náš společný kamarád, byl to "człowiek kina". Promítal od útlého mládí, přičemž byl milovníkem filmů, milovníkem filmové techniky i milovníkem biografu jako instituce, jako místa setkávaní i jako místa unikání někam pryč.
Upřímně řečeno, když jsem se to dověděl, nedokázal jsem napsat vůbec nic... a zároveň by bylo vůči němu hrozně nefér se s ním alespoň zpětně nerozloučit. Pavel byl totiž nejen extrémní frajer, ale navíc jej mohu upřímně považovat za jednu z formativních osobností svého života. Nedokázal jsem bezprostředně nic napsat, protože šlo o pro mě nepříjemně novou zkušenost: odešel činorodý, energií a plány překypující člověk, u něhož jsem si ještě nedávno nepřipouštěl, že bych se s ním neměl setkávat několik dalších desetiletí. Ba ani ve chvíli, kdy jsem se s ním pouhých pár dní před smrtí v Krnově osobně viděl, jsem si to nechtěl v plné míře připustit. Jsem ale rád, že jsme o jeho nemoci nemluvili. Namísto ní jsme řešili filmy, kina, techniku, dějiny rychlosti projekce i vztah mladých lidí ke kinematografii.
Co jsem totiž Pavla Tomeška znal, byl neuvěřitelně otevřený právě k mladým lidem - a ačkoli nás leckdy považoval za exoty (mě určitě), byl ochoten riskovat, naslouchat a zkoušet nové věci. Takhle vznikl díky podnětu mého krnovského kamaráda a spolužáka Jakuba Klímy jeden z nejskvělejších filmových festivalů, co znám... přehlídka 70mm filmu v Krnově. Pavel se totiž ve spolupráci s Jaromírem Blažejovským rozhodl Kubův nápad přetavit do akce, jež byla zprvu dočista partyzánská, závislá jen na Pavlově sbírce. V sále nás ostatně sedělo toliko několik desítek, převážně studentů z našeho Ústavu filmu a audiovizuální kultury na MU. Leč s každým dalším rokem a dalšími mladými lidmi na palubě (a skvělou partou z kina i z MIKSu, zejména Marcelou Procházkovou a Martinem Bodešínským) Pavel neváhal dělat KRRR! lepší a lepší akcí. Akcí, která si získala mezinárodní renomé a jež hostila i producenta STAR WARS.
Pokud vím, podobně výraznou a stmelující osobností byl Pavel i v celé české kinařské komunitě. Nevzpomínal přitom nikdy dojatě na "staré dobré časy", ale koukal se pragmaticky dopředu - a to jak v modernizaci kina a snaze být neustále atraktivní i pro mladé generace diváků, tak v možnostech udržování analogových filmových formátů v živém povědomí. Právě díky Pavlovi se nakonec v kině za devatero horami, devatero řekami a devatero údolími (sorry, Krnováci) setkávají na jedné straně staré 70mm kopie i Dolby ATMOS - a na druhé straně lidé nejen ze všech koutů České republiky, nýbrž celého světa. A víte co? Tušil jsem to už před tou spoustou let, kdy Kubu a mě velkoryse vytáhl na cestu autem do Berlína, kde chtělo místní kino oslavit výročí s filmem, jehož dostupnou 70mm kopii měl jen Pavel.
Pavle, díky za všechno.
---
Skvělý rozhovor Aleny Prokopové s Pavlem při příležitosti desátého ročníku festivalu
Pavlův medailon o krnovském festivalu i krnovském kině
