Pevně doufám, že v českém kulturním kontextu už není potřeba v případě komiksů šířit jakousi osvětu o estetické plnohodnotnosti této umělecké formy. A nic člověku neudělá větší radost, než když se mu do rukou po čase opět dostane komiksová kniha či souboru komiksových, co nejenže může vřele doporučit, ale dokonce je nasnadě tvrdit, že jde o svého druhu povinnost ji či tento soubor přečíst a vlastnit.
Jedním z takových je i Daredevil: Muž beze strachu, soubor čtyř svazků o slepém ochránci Hell's Kitchen, který kdysi při nehodě sice přišel o zrak, ale ostatní smysly naopak zásah radioaktivní látkou extrémně posílil. V soukromém životě je právník Matt Murdock, v superhrdinském Daredevil - a Muž beze strachu scenáristy Briana Michaela Bendise tyto dva světy ve svém vynikajícím díle nebezpečně propojuje.
Následující článek je tvořen dvěma mými dílčími (a pro tento účel lehce upravenými) texty napsanými při příležitosti vydání první a čtvrté knihy, takže zachycuje začátek i finále série, přičemž některé dílčí vývojové zvraty sice prozrazuje, ale snažil jsem se je psát tak, abych nikomu překvapení neprozradil, a zároveň zachytil výjimečnost tohoto komiksového celku.
KNIHA PRVNÍ
Daredevil u nás zatím neměl
mnoho příležitostí představit se jako superhrdina, zapomeneme-li milosrdně na
mizerné filmové zpracování, jehož hrdina nemá s recenzovaným komiksem de facto
nic společného. Je ostatně dobré
připomenout, že Daredevil je sice slepý superhrdina, který díky určitému radaru
v hlavě vlastně slepý není, ale komiks Daredevil: Muž beze strachu přísně vzato
superhrdinský není. Scenárista Brian Michael Bendis k superhrdinské tematice
přistoupil v tomto případě značně osobitě, kdy každý ze tří příběhů čerpá z
jiného žánru a každý z nich zásadně přetváří, posouvá s ním spojované významy a
znejišťuje konvenční očekávání: detektivka, politický thriller, soudní drama.
V prvním příběhu je navíc
Daredevil vlastně jen vedlejší postava a ve třetím drtivou většinu času
vystupuje v civilu. Přitom právě tyto části knihy - obě o dost výrazně kratší
než prostřední příběh - nejlépe ukazují, jak superhrdinská tematika Bendisovi
slouží coby odrazový můstek k vynalézavé autorské hře s ustavenými pravidly. Ve
všech třech příbězích je univerzum superhrdinů nahlíženo z vnějších pozic:
běžných občanů města, novinářů, policistů, mafie, justice… První a třetí příběh
ale tuto perspektivu výrazně z(a)ostřují.
Úvodní vypráví o chlapci
Timmym, jehož otec (maskovaný padouch) někam zmizel. Timmy nekomunikuje s
okolím, jen kreslí obrazy traumatických vzpomínek a mumlá si repliky jeho
postav: svého otce a Daredevila.
Vypravěčem je novinář Ben Urich, blízký Daredevilův přítel, který se snaží
Timmyho příběh objasnit navzdory zásadně
odlišným rozkazům svého nadřízeného (dělá ve stejných novinách jako Peter
Parker/Spider-Man, který se tu v civilu několikrát objeví). Do centra zájmu se
dostávají otázky obvykle se superhrdinským komiksem nespojované - novinářská
etika a poslání, domácí násilí, okázalý nezájem policistů v případě
„super" problémů a umělecká forma komiksu jako taková. Celý první příběh
má výrazně introspektivní nádech, znejasňuje hranice mezi myšlenkami,
představami, sny a skutečností - přičemž tento efekt by nebyl v takové míře
naplnitelný bez kongeniálního spojení s kresbou Davida Macka.
Mack s Bendisem experimentují
s vyjadřovacími možnostmi komiksu a popírají relativně klasický model stránek
uspořádaných do okének v řadách pod sebou. Souběžně na jedné stránce
zprostředkovávají různé roviny vnímání postav pomocí různých kreslířských
technik, rámování a vzájemného „slévání" jednotlivých obrázků do vyšších
významových celků. Náhlé vstupy malých okýnek a opakování jednoho momentu ve
zmenšujících/zvětšujících se rámech pod sebou čtenářskou pozornost zároveň
vedou a zároveň nutí být v neustálé pozornosti. Kombinují se radikálně odlišné
způsoby kresby a barevné postupy, kombinují se „realistické" a abstraktní
výjevy, nápisy útočí všech stran, do toku obrazů a textu vstupují obrázky
novinových textů. O mediální nepřenositelnosti impozantního přístupu nejlépe
svědčí to, jak obtížně se popisuje; vysoce expresivní způsob vyprávění navíc
dokonale odpovídá požadavkům skvělého příběhu, do něhož Daredevil osobně
vstoupí jako katarzní prvek víceméně v úplném závěru.
Jestli je první příběh
vyprávěn vysoce introspektivně, třetí naopak volí mnohem objektivnější
stanovisko. Superhrdina je nespravedlivě obviněn z vraždy policisty, ocitá se v
soudním líčení - a spolu s ním i celý koncept superhrdinství. Jeho advokátem je
Matt Murdock (Daredevil), který se ocitá v
těžké osobní pozici, cítí řadu výčitek i pochybností. Předvolává k soudu
další superhrdiny, snaží se nabourat demagogickou argumentaci žalobce, ale síla
předsudků je mocná… Na několika desítkách stran skvěle rozvíjené drama má navíc
nečekané rozuzlení a nepříjemnou pointu na závěr.
Jednoznačně nejrozsáhlejší
segment knihy (skoro 300 stran) ale zabírá druhý příběh, který sleduje několik
dějových i významových linií. Zároveň s chytrou žánrovou zápletkou o pádu
mocného gangstera Kingpina rozvíjí mnohem komplexnější problematiku vztahů mezi
superhrdiny/superpadouchy, mezi superhrdiny a médii/mafií/policií, mezi rodiči
a dětmi či opět obecněji etické problémy superhrdinství. Ani v jedné z oblastí Bendis nedává přímočaré odpovědi,
spíš otevírá zvláštní debatu se čtenářem, která posléze pokračuje ve třetím
soudním příběhu.
Ačkoliv druhý a třetí příběh
nekreslil Mack a mají mnohem standardnější vizuální podobu i radikálně odlišný
rytmus než spirálovité vyprávění prvního příběhu, Bendis nenabízí jednoduché
žánrové vyprávěnky. Pracuje s různými časovými rovinami, kdy skáče dopředu a
dozadu, staví postavy před složitá dilemata a nechává často čtenáře v
nejistotě, kam si informace zařadit a jak se k nim postavit. Stylisticky
úchvatný je pak v rámci druhého příběhu komiksový sešit (tj. pár desítek
stran), ve kterém nikdo nemluví.
KNIHA ČTVRTÁ
Daredevil scenáristy Briana
Michaela Bendise a kreslíře Alexe Maleeva patří mezi nejlepší u nás dostupné
komiksové série a je vskutku smutnou zprávou pro fanoušky, že čtvrtá kniha je
zároveň poslednímdaredevilovským příspěvkem tohoto autorského týmu. Daredevil
je hrdina s mnohaletou tradicí, ale scenárista Brian Michael Bendis se
Daredevila ve svém velkolepém příběhu rozhodl postavit do nezáviděníhodné
situace: co kdyby veřejnost hrdinovu tajnou identitu zjistila? co by se stalo?
Bendis je neuvěřitelně obratný vypravěč a Daredevilův příběh se rozpíná nejen
horizontálně (kdy je skutečnost Murduckova odhalení propojena s mnoha dalšími
souběžně probíhajícími skutečnostmi), ale i vertikálně (kdy je skutečnost
Murdockova odhalení napojena na řadu událostí dob více či méně minulých). A ve
čtvrté knize tento příběh vyvrcholí…
Daredevilova čtvrtá kniha je
hned po té první jednoznačně nejlepší a s plnou silou demonstruje Bendisovu
schopnost provazovat osud Matta Murdocka s řadou paralelně probíhajících
událostí. Není to jen příběh jednoho hrdiny, je to mnohovrstevnatý příběh jedné
městské části, jeho více či méně důležitých vedlejších postav, kdy se o
Daredevilovi často mluví jen nepřímo a kdy vstupuje do osobních příběhů těchto
hrdinů všedního dne jako vedlejší postava on, zatímco pozoruje, jak se oni
vyrovnávají se jeho existencí.
Touto vypravěčskou technikou
Bendis vlastně před lety v prvním Daredevilovi začal a začíná jí i čtvrtou
knihu v příběhu Desatero. Murdockova/Daredevilova identita je odhalena (byť
stále chybí důkazy) a obyvatelé Hell’s Kitchen jako by nevěděli, jak se k
tomuto faktu postavit. Pořádají tedy jakési sezení, kde má každý s Daredevilem
nějakou zkušenost. Zdánlivě nespojité příběhy jednotlivých účastníků se s
postupujícím vyprávěním typicky bendisovsky slévají do jednoho celistvého
dějového rámce s vynikající pointou, do něhož jsou navíc postupně zapojovány
jako vedlejší události některé klíčové okamžiky předchozích knih. 134 stránkové
Desatero navíc připravuje půdu pro velkolepé finále.
Arcipadouch Wilson Fisk alias
zločinecký guru Kingpin, který je momentálně ve vězení, v něm rozehrává svou
poslední hru proti Mattu Murdockovi alias Daredevilovi. Manipuluje přitom médii
i FBI, přičemž Bendis buduje zápletku pomocí hitchcockovského MacGuffina:
Kingpin má soubor nezpochybnitelných důkazních materiálů proti Murdockovi,
který je ochoten dát FBI za vymazaný trestní rejstřík a propuštění z vězení. Do
vyprávění se vrací všechny klíčové postavy Bendisovy ságy o dopadech veřejného
odhalení na Murdockovu osobnost, jeho osobní život i jeho nejbližší okolí.
Vrací se (bývalá) manželka Milla, vrací se femme fatale Elektra, vrací se
zrzavá superšpiónka Black Widow a vrací se i Daredevilův hlavní zabijácký
protivník Bullseye, který už mu život párkrát zatraceně nepříjemným způsobem
zpřeházel.
Podobně jako na mikroúrovni v
Desateru se na makroúrovni ve finále celkového příběhu spojují jednotlivé
dějové linie předchozích knih, proměňují se užité žánry a boří se klišé
superhrdinského komiksu jakožto přímočaré zábavy pro hloupější čtenáře (pokud
jim snad ještě někdo věří). A nakonec dostanete pár bonusových příběhů, z nichž
jeden pracuje s alternativní historií („Co kdyby… Karen Pageová přežila?“) – a
nakonec dospěje jinou cestou ke stejnému závěru jako ta oficiální, k níž tvoří
v mnoha ohledech skvělou paralelu, a to nejen proto, že i v ní se pracuje s
alternativní verzí vyprávěných událostí.
Výhodou čtvrtého Daredevila:
Muže beze strachu zároveň je, že víceméně dostanete všechny potřebné informace,
které k pochopení zápletky i příběhu potřebujete, takže není třeba načítat
předchozí tři svazky – nicméně, až Daredevila dočtete, stejně se k nim nakonec
dostanete. Upřímně řečeno, tahle superhrdinská série bezesporu patří svou
významovou i vypravěčskou komplexností (ale i graficky) mezi ty nejlepší, které
jsem kdy četl a souběžně s Bažináčem Allana Moora zároveň pak mezi ty nejlepší,
co u nás (nejen) za posledních pár let vyšly.
