Největším nepřítelem TEMNÉ VĚŽE není Muž v černém, nýbrž její… ehm… hraná podoba. Jednoduchost duálního rozčlenění fikčního světa, do očí bijící přímočarost příčinných propojení a hlavně onen archetypální polo-osiřelý, nedoceněný, leč k záchraně světa vyvolený chlapec v centru dění, který nalezne náhradní otcovskou figuru v muži, jenž je jeho okázalou paralelou v postapokalyptickém světě - všechny tyhle i mnohé další konstrukční a motivické prostředky fantasy příběhu pro děti (ne pro dospívající, pro děti) by byly mnohem rozpoznatelnější v podobě animovaného filmu.
 |
| Jake, o němž ve skutečnosti celý film je |
Úskalí tkví v očekávání, které máme od celovečerního hraného fantasy velkofilmu. TEMNÁ VĚŽ totiž proti nim okázale kráčí dokonce i v éře komiksových filmů a young adult dobrodružství o teenagerech zachraňujících svět. Kráčí proti nim v míře upřímné naivity každé jedné scény a v urputnosti, s níž opakuje několik málo klíčových informací. Kráčí proti nim svou délkou, kdy bez závěrečných titulků čítá vskutku zarážejících šestaosmdesát minut a devět sekund. A kráčí proti nim i zapojením humoru kolem nadpozemského hrdiny v pozemském světě, který ovšem variuje spíše KROKODÝLA DUNDEEHO než POSLEDNÍHO AKČNÍHO HRDINU. Kdyby byl animovaný a přiznával svou příslušnost k tradici fikce pro děti, vyvolával by zřejmě mnohem větší zájem (dokonce i mezi rodiči s dětmi, v anglosaské tradici mají normy přípustné krutosti v dětském románu i filmu nastavené podstatně odlišně než u nás) - a touhu utrácet za vstupenky.
Jenže animovaná TEMNÁ VĚŽ není a jeho výsledné dětské pojetí propagace dost úpěnlivě skrývala: na plakátech žádné dítě nenajdete a první trailery ústředního hrdinu skoro nezmiňují, natož jeho ústřednost. A co je nejdůležitější, můžeme být k TEMNÉ VĚŽI jakkoli interpretačně velkorysí, a stejně na ní bude vidět, nakolik je výsledkem mnoha různých filmařských ústupků, škrtů a předělávek. A to včetně nešťastného velmi rychlého střihu - mnou napočítaných 2032 záběrů znamená střih každých 2,5 sekundy, to je na film s jen několika málo akčními scénami opravdu hodně. I nebývale střípkovitá povaha střihové skladby totiž bude spíše důsledkem než záměrem: pravděpodobně totiž zejména v dražších scénách vyústila ze snahy o zamaskování triků, vytvoření dojmu kontinuity mezi záběry a zřejmě i sjednocení scén, které mají vypadat celistvě i po řadě zásahů. Daří se tak maskovat podivně se smršťující a roztahující prostor u scény s útokem monstra u zábavního parku, podobně jako scelovat a ke zbytku filmu látat scény z obou padoušských sídel, notabene když tato spíše než fantasy připomínají zločinecké základny z bondovek. Jakkoli má ale TEMNÁ VĚŽ působit jako rozsáhlý fikční svět, navracejících se lokací je dost málo (byt v New Yorku, padoušské sídlo A, padoušské sídlo B, vesnice kdesi v postapokalyptickém světě + Temná věž). Jednorázovou funkci pak sehraje ještě několik interiérů, jeden starý lunapark a anonymní lesy či pouště. Rozlehnost aranžmá fikčního světa má posilovat rychlý příčný střih těmito prostředími i v rámci nich, ale moc úspěšný v tom není a působí poněkud chudě a nezabydleně. (Ve smyslu, že nikdy zabydlený nebyl, ne že lidstvo tragicky vymřelo... jak je tomu v jiných postapokalyptických filmech.)
Jenže animovaná TEMNÁ VĚŽ není a jeho výsledné dětské pojetí propagace dost úpěnlivě skrývala: na plakátech žádné dítě nenajdete a první trailery ústředního hrdinu skoro nezmiňují, natož jeho ústřednost. A co je nejdůležitější, můžeme být k TEMNÉ VĚŽI jakkoli interpretačně velkorysí, a stejně na ní bude vidět, nakolik je výsledkem mnoha různých filmařských ústupků, škrtů a předělávek. A to včetně nešťastného velmi rychlého střihu - mnou napočítaných 2032 záběrů znamená střih každých 2,5 sekundy, to je na film s jen několika málo akčními scénami opravdu hodně. I nebývale střípkovitá povaha střihové skladby totiž bude spíše důsledkem než záměrem: pravděpodobně totiž zejména v dražších scénách vyústila ze snahy o zamaskování triků, vytvoření dojmu kontinuity mezi záběry a zřejmě i sjednocení scén, které mají vypadat celistvě i po řadě zásahů. Daří se tak maskovat podivně se smršťující a roztahující prostor u scény s útokem monstra u zábavního parku, podobně jako scelovat a ke zbytku filmu látat scény z obou padoušských sídel, notabene když tato spíše než fantasy připomínají zločinecké základny z bondovek. Jakkoli má ale TEMNÁ VĚŽ působit jako rozsáhlý fikční svět, navracejících se lokací je dost málo (byt v New Yorku, padoušské sídlo A, padoušské sídlo B, vesnice kdesi v postapokalyptickém světě + Temná věž). Jednorázovou funkci pak sehraje ještě několik interiérů, jeden starý lunapark a anonymní lesy či pouště. Rozlehnost aranžmá fikčního světa má posilovat rychlý příčný střih těmito prostředími i v rámci nich, ale moc úspěšný v tom není a působí poněkud chudě a nezabydleně. (Ve smyslu, že nikdy zabydlený nebyl, ne že lidstvo tragicky vymřelo... jak je tomu v jiných postapokalyptických filmech.)
 |
| Zbraň ukovaná z Excaliburu... nebo tak něco |
Rovněž osnova filmu napovídá, jak moc se postupně měnila, přepisovala, přestříhávala a zřejmě i přetáčela. Film je složen z pěti krátkých bloků (první dva jsou nejdelší, další se zkracují), v rámci nichž je vyprávění navzdory oněm šestaosmdesáti minutám čím dál rozostřenější. Nejdřív sledujeme poměrně pečlivé rozvržení subsvěta kolem hlavního dětského hrdiny Jakea, který má tajemné vidiny alternativního světa - o němž my jako diváci víme, že je skutečný, zatímco on sám putuje od psychiatra k psychiatrovi. Má kamaráda ze sousedství, milující matku, nemilujícího otčíma, nedávné trauma ze smrti otce... a rozhodně není šikanovaný otloukánek. Když po něm padouši začnou jít, uprchne, překoná magické překážky a dostane se ve dvacáté minutě do alternativního světa. Poměrně klasické ustavení, které je sice infantilní svými východisky, ale mohlo by vést k relativně košatě rozvržené vyprávěcí osnově. Zdání ovšem klame, protože krom Jakeových vidin z alternativního světa a jeho maleb na jejich základě, nenajde většina motivů, které byly v této dvacetiminutovce načrtnuty, z hlediska požadavků na hollywoodské vyprávění odpovídajícího uplatnění! (Co se týče požadavků perspektivy dětského příběhu, tak ano: otčím i matka si nakonec uvědomí, jak výjimečný Jake je a že mu křivdili.)
 |
| Macguffin alias Temná věž |
V druhém bloku se podobně ustavuje alternativní svět a motivace pistolníka Rolanda v konfrontaci s temným čarodějem Walterem. Dominantně se tak ovšem děje z perspektivy malého Jakea, kterému Roland trochu proti své vůli vysvětluje, o co všechno jde, co je Temná věž, jak funguje vesmír, co hrozí atd. Důkazem místo slibů je pak útok hned dvou monster, které by hrozily zaplevelit a zničit všechny paralelní možné světy pod ochranou Temné věže, kdyby padouch zvítězil a hrdinové selhali. Jenže od třetího bloku dál už jsou všechny karty rozdané a vlastně se jen oddaluje odpověď na otázku, zda padouchové získají malého Jakea a ovládnou s ním svět. Nezbyla žádná tajemství k odhalení - a tak se ve zbývajících třech blocích vkládají do osnovy zdržující doplňkové scény, které opakovaně vysvětlují, nakolik je Jake výjimečný, případně všemocný padouch provádí v křížovém střihu poněkud překvapivě vlastně dost klasické detektivní pátrání s obcházením svědků a výslechy. A tak se opět dostáváme k tomu celovečernímu animovanému filmu pro děti, v němž tohle všechno tvoří součást horizontu očekávání - a pokud by to měl být televizní pilot, jak se často opakuje, tak snad jen k seriálu typu kanadské ODYSEY, pamatuje-li si ji ještě někdo. Je docela příznačné, že se nakonec právě dětský film stal poněkud pochybným východiskem z pravděpodobné tvůrčí krize, k němuž se filmaři po řadě nakonec dost možná spíše omylem dopracovali (předpokládám, že pravdu se asi nikdy nedozvíme). Jako kdyby podobně jako King při psaní prvních dílů své později monumentální románové řady nevěděli, kam chtějí dojít. To je potenciálně funkční koncept při psaní knižní série, ale docela riskantní krok při natáčení celovečerního hollywoodského filmu s ca. šedesátimilionovým rozpočtem.
 |
| Pistolník Roland |
Řečenému navzdory působí TEMNÁ VĚŽ nakonec docela roztomile, byť asi poněkud neintencionálně… a coby onen omylem bezelstný dětský film je vlastně v kontextu současné kino-produkce ozvláštňující. Jeví se být totiž ještě mnohem bezelstnější než filmový NEKONEČNÝ PŘÍBĚH, HARRY POTTER A KÁMEN MUDRCŮ, SIROTČINEC SLEČNY PEREGRINOVÉ PRO PODIVNÉ DĚTI či libovolná „pixarovka“. Jen se obávám, že na to žádné děti cestu do kina nenajdou (jak bylo řečeno, kampaň ani nijak zvlášť nenaznačuje, že by měly), dospívající jsou na ni "moc staří" a dospělí zpravidla nemají zájem provádět podobné interpretační veletoče a budou jen docela oprávněně zaraženi jeho dětinskou naivitou na jedné straně, vyprávěcími lapsy na straně druhé a viditelně mechanickým střihem na straně třetí. Mě osobně ale ze všeho nejvíc fascinuje, jak se k TEMNÉ VĚŽI (a) dokázalo dospět od Kingových románů o Temné věži (ať si o nich myslíte cokoli, jejich přijetí je nejednoznačné), (b) mohlo ve stávající podobě jakékoli filmové studio přihlásit – protože tohle v žádné své fázi nemohlo vypadat slibně a už na konci osmdesátých let by podobný projekt v hrané podobě působil bizarně.
