Když jsem včera během rozhovoru ve vlaku vylovil bůhvíproč z paměti jednu z těch nej... nej... nejobskurnějších filmových scén, jaké jsem v životě viděl a pokusil se ji po dobrých jedenácti až dvanácti letech v paměti rekonstruovat, nedalo mi to, abych si večer nezkontroloval si, jestli mě nemámí paměť, protože něco takového přece nemohl nikdo natočit. Kupodivu byla relativně dost přesná a na některé momenty se očividně prostě (a nemilosrdně) nezapomíná. Jde o scénu z filmu Kvílení vlkodlaků III, kde je dost prostoru věnováno australské odrůdě "vlkodlačích vačnatců" (v Austrálii šel film dokonce pod názvem The Marsupials: Howling III, tj. Vačnatci: Kvílení III). A oním obskurním momentem je scéna porodu takového vačnatce, což se sice dá popsat - a ve vlaku jsem se o to i pokusil, byť jsem se asi červenal -, ale když to vidíte, uvědomíte si, že slova nestačí. Ten film je příšerný, ale už kvůli této scéně (a pak té závěrečné s předáváním cen akademie) na jej zkrátka ani po mnoha letech z hlavy nevypudíte. A nebyl bych to já, abych se s vámi o výběr okének z dané scény nepodělil a nezanesl vám kulturní encyklopedii nějakým tím exploatačním svinstvem, byť upozorňuji, že je to zážitek jen pro silné povahy! (První záběr na klín jsem raději vyřadil.)
...aneb kinematografie zkrátka skýtá netušená překvapení, i když některá z nich byste raději neznali.
