Kniha Superman: Utajený počátek (BB
Art, 2013) představuje typický příklad tzv. originu, tedy komiksu vyprávějícího
o zrodu superhrdiny. V tomto případě je tento „počátek“ rozkročen napříč
dlouhým časovým obdobím, přičemž dané období je ještě mnohem rozkročenější,
když si uvědomíme, že součástí vyprávění jsou i skoky v čase dlouho, ale
vskutku dlouho dopředu. Kniha obsahuje příběh Supermanova zrození od jeho
příletu na planetu Zemi přes pubertu a první lásku až k příjezdu do
velkoměsta Metropolis, kde se definitivně stává reportérem Clarkem Kentem i
(nejen) mediálně se realizujícím Supermanem. Scenárista Geoff Johns nicméně
pojímá tento hrdinův osobní příběh nikoli jako celistvé vyprávění jdoucí od
bodu A do bodu Z, ale volí členitější epizodickou strukturu. Volně se přidržuje
určitých přetrvávajících dějových linií (zejména vůči Supermanovi paralelní
linie vývoje Lexe Luthora), nicméně tyto tvoří spíše součást samostatnějších
příběhů.
Tento postup Johnsovi, pravda,
umožňuje užitečné výpustky (skok z „rodného“ Smallvillu do Metropole), ale
jednotlivé epizody mají snad až příliš zkratkovitou podobu, kdy se očividně
snaží čtenářovi ukázat Supermana v řadě různých situací. Nevynechá třeba období
Superboye, kdy za mladým Clarkem Kentem přiletí skrze časoprostorový portál
mladí superhrdinové z třicátého století a mezi řečí zmíní některé klíčové
události supermanské mytologie: generála Zoda, konec Lexe Luthora atp. Ovšem
tato epizoda je vzhledem k relativně malému stranovému rozsahu a jednoduché
zápletce přece jen dost výrazným odskokem od dosavadní atmosféry vyprávění a
pro nezasvěceného čtenáře může mít přesně kontraproduktivní efekt. Nehledě na
to, že mi přijde z hlediska časové logiky poněkud podivné, když se
argumentem pro přijetí sebe sama dílem stane jeho vlastní mýtus a koneckonců
jeho vlastní budoucnost.
V první půli knihy mnohem
lépe než tento dílčí odskok Clarkův vývoj reflektuje rozvíjející se vztah se
spolužačkou Lanou. V druhé půli knihy jsou pak čtenářsky působivější a s celkovým
rámcem příběhu přece jen svázanější dějové linie dvou monster, s nimiž se
Superman může v Metropoli vypořádat, a tak jeho obyvatelům i čtenáři
demonstrovat svoje schopnosti. Nejdříve je to poživačný tupec Rudy Jones, který
je čtenáři nejdříve představen hned při první Clarkově návštěvě v budově Daily
Planet, a posléze se stane ošklivým růžovým monstrem. (Ano, jako by velké
růžové monstrum mohlo být jiné než ošklivé.) Posléze se protivníkem stane nápadník
Clarkovy/Supermanovy femme fatale Lois Laneové. I John Corben je pak před svým
padoušským entrée chytře představen, a to dokonce dvakrát: nejdříve dorazí
květiny, které Lois znechuceně vyhodí do odpadkového koše, a na začátku příslušného
sešitu se pak uvede Corben osobně, když se přihlásí právě ke květinám v odpadkovém
koši.
Oba padouši napomáhají na pozadí rozvíjet
rivalský vztah mezi Supermanem a geniálním Lexem Luthorem, který je žel jako
obvykle poněkud depresivní. Spíše jednodušší Clark Kent/Superman svými fyzickými
schopnostmi a skautíkovským šarmem totiž nakonec pokaždé překoná Luthorovu genialitu,
což prostě není fér. A to navzdory tomu, že Luthor sám se tu dočkává prominentní
scenáristické pozornosti, když vedle Supermana prodělává napříč knihou nejvýraznější
progres, byť se tak děje – jak bylo řečeno – poněkud klikatě v rámci oněch
epizodičtějších příběhů. I přes popsané strukturní nedostatky však Johns tematickou
jednoduchostí „svého“ příběhu a jasně formulovatelným morálním poselstvím zůstává
věrný naivitě supermanského mýtu ze starých dob, což ještě podtrhuje kresba
Garyho Franka, která je pojímáním postav i vázáním panelů prosta jakýchkoli
experimentů a v něčem až provokuje svou starosvětskostí.
Jako úvod do tematiky pro nováčky
je proto Utajený počátek (i když mi není jasné, co přesně je na něm utajeného)
vlastně vhodným vstupním materiálem – těm ostatním doporučuji spíše vynikající mooreovský
komiks Superman: Co se stalo s Mužem zítřka (BB Art, 2011).
---
---
O původu Supermana vypráví i nejnovější filmový snímek Muž z oceli, který se v některých aspektech Utajeným počátkem inspiroval. O Muži z oceli jsem psal tady.
