Jak mi na svých stránkách připomněl Milan Hain, před dvěma lety několik z nás oslovil redaktor z České televize s prosbou o vyjádření se k sedmi otázkám na Stevena Spielberga, z nichž by mohl vyjít ve svém článku. Ten ovšem nikdy nevyšel - a protože i mně odevzdaný materiál stále dlel v odeslané poště, přidávám se k Milanovi... a těch několik impulsivně sepsaných stránek k Stevenu Spielbergovi odkládám i sem. Navíc jsem se během nadcházejícího semestru rozhodl konečně připravit a přednést přinejmenším jedno desetiletí plánovaný kurz o Stevenu Spielbergovi (Steven Spielberg: Filmařská poetika v moderním Hollywoodu), takže se to pěkně sešlo. Na posluchače a diskuse s nimi se těším od druhé poloviny února, čtenáři si těch několik postřehů mohou přečíst teď.
Lakonickou charakteristikou by se dalo říct, že Spielbergova největší síla spočívá v tom, že už přes padesát let není možné rozhodnout, jestli je to geniální umělec s obrovským podnikatelským talentem, nebo geniální podnikatel s obrovským uměleckým talentem. Jinak řečeno, šlo zřejmě o kombinaci tří faktorů:
(a) historicky zcela mimořádného nadání, zápalu a citu pro možnosti filmového média;
(b) extrémních filmařských ambicí, díky nimž ke každému úskalí přistupoval už od začátku kariéry jako k výzvě umožňující jej posunout nejen dál, ale i výš;
(c) s tím související chladnokrevná pragmatičnost, s níž postupoval po kariérním žebříčku, naslouchal radám vlivnějších a neváhal přizpůsobovat svůj rukopis.
Nepochybuji o tom, že je Spielberg oddaný kinematografii, ale rozhodně není žádný naivní idealista či věčné dítě, jak se o něm občas psává.
***
2. Jak si vysvětlujete, že Spielberg dokáže úspěšně zpracovat široké rozpětí
žánrů i témat a v podstatě na všechna přitáhnout do kin diváky? Dá se
říci, že má zkrátka „čich“ na kvalitní náměty i herce, nebo za tímto takřka
univerzálním úspěchem stojí ještě něco jiného?
Je důležité si uvědomit, že zdaleka tak univerzální čich nemá a natočil řadu neúspěšných filmů, počínaje snímkem 1941 z roku 1979. Dneska se přinejmenším v kontextu hollywoodské tradice nepochybuje o jeho umělecké serióznosti, ale v současnosti ceněné ambiciózní filmy jako Purpurová barva nebo Říše slunce byly v osmdesátých letech přijaty s velkými rozpaky. A ačkoli třetí Indiana Jones a poslední křížová výprava z roku 1989 na jedné straně a Jurský park se Schindlerovým seznamem z roku 1993 na druhé straně považuje leckdo za jeho filmařský vrchol, mezi nimi přišel s naopak velmi rozpačitými snímky Navždy a Hook, které dodneška působí překvapivě bezradně, stejně jako tak ledaskdo vnímá i Jurský park: Ztracený svět (navzdory řadě mistrovsky inscenovaných scén) a Amistad z roku 1997.
Spielberg je v tomto ohledu podobně jako třeba Clint Eastwood hlavně fachman ze staré hollywoodské školy, rozhodně vynikající umělec, leč umělec v duchu Johna Forda či Alfreda Hitchcocka, kteří rovněž nejednou šlápli vedle či s maximální profesionální odpovědností natočili i neosobní zakázkové projekty. Má v sobě současně mnohé z podobně nadaného Irvinga Thalberga: obrovský cit pro kinematografii jako médium, pro kinematografii jako uměleckou formu, pro kinematografii jako možnost vést diváka napříč širokou paletou emocí. Těžko říct, zda by se i Thalberg ve vyšším věku, který mu nebyl dopřán, začal se podobně jako Spielberg víc a víc pouštět i do věcí, co se ukážou jako nefunkční. Zejména v posledním čtvrt století je Spielbergova moc na úrovni, kdy se pouští do projektů, které by dříve nejen realizovat nemohl, ale s ohledem na svou pozici by se i zdráhal.
Současně je třeba nezapomínat, že v roli producenta stojí za spoustou nekvalitních věcí, které mu nicméně rozvazují ruce u těch odvážnějších.
3. Jak velký podíl na úspěchu Spielbergovy tvorby má spolupráce s dalšími „velikány“ filmového světa – například s vrstevníkem Georgem Lucasem, hudebním skladatelem Johnem Williamsem, kameramanem Januszem Kaminskim či s herci, které Spielberg obsazuje do svých snímků opakovaně (například Tom Hanks či Harrison Ford)? Která z těchto spoluprací je dle vašeho názoru pro Spielbergovu kariéru nejvíce formující/definující?
To je několik otázek v jedné. Na jedné straně tu máme jeho generační souputníky. Jeho tandemová spolupráce s Georgem Lucasem byla vždycky spíše komplikovaná. Byli jistě kamarádi, leč nikoli spolupracovníci v sedmdesátých letech – a velkodušně nabídnuté procento z Hvězdných válek vydělalo Spielbergovi královské jmění. Indiana Jones byl ale pro Spielberga kromě prvního filmu vždycky trochu koule na noze. První film byl opravdu tandemový, navíc se silnou oporou ve scénáři Lawrence Kasdana. Třetí díl byl zjevně spielbergovský, ale druhý a čtvrtý film lze zpětně i na základě upřímnějších pozdějších komentářů ze Spielbergovy strany číst především jako následování závazku. Chrámu zkázy nicméně vděčí i za své více než čtyřicetileté spokojené partnerství, a posléze manželství s Kate Capshawovou, takže to Lucasovi určitě nemá za zlé.
Filmové hvězdy bych považoval pro Spielberga za ten nejméně podstatný faktor a málokterý herec je v jeho filmu primárně za hvězdu. Lépe řečeno, žádný jeho film nelze považovat za hvězdný – jsou to vždycky herci, kteří jsou koordinovaně podřízení své postavě a tato příběhu, který je o ní vyprávěn. Relativně nejblíže má k hvězdnému filmu Terminál, ale i ten byl pro Hankse a Spielberga především hra se starosvětskou komedií v duchu klasické hollywoodské éry. Tam je zajímavé spíše to, jak rozmanitou škálu postav si Hanks u Spielberga zahrál, přičemž je spojuje, že jsou všechny trochu… starosvětské, ony role i společné filmy. V případě Spielbergovy spolupráce s Markem Rylancem je záběr podobně široký, byť ty filmy navzdory výkonům méně vyrovnané (zejména Obr Dobr je diskutabilní). Cruise je v obou spielbergovských angažmá až překvapivě nehrdinský, traumatizovaný, pochybující, v pozitivním slova smyslu nejistý. A Ford? S Fordem byli hlavně souputníci, kteří se superhvězdami teprve následně stali.
Jednoznačně nejdůležitější je v rovině spolupráce jeho víceméně stabilní filmařský tým, od něhož prakticky nejde Stevena Spielberga jako „autorskou osobnost“ oddělit – a na který se může spolehnout stejně jako členové na něj. Po celou kariéru jsou to skladatel John Williams a střihač Michael Kahn, po více než třicet let kameraman Janusz Kaminski, ale i pravidelně se navracející scenáristé jako David Koepp – a spousta méně výrazných členů štábu, kteří se Spielbergem kráčejí z projektu do projektu. Co jsem slyšel stran lidí, co u natáčení se Spielbergem byli, je to dokonale sehraná parta lidí, co jsou na sebe napojení. Spielberg podle nich opravdu nenávidí čekání, v čemž mu kupříkladu vyhovuje třeba dynamická schopnost Kaminského jak během chvilky nasvítit scénu, tak efektivně vytěžit světlo, které k dispozici má. I díky tomu bylo možné, aby hned několikrát během své kariéry natočil dva náročné filmy během jednoho roku – a ne malý a velký film, ale dva náročné velké filmy jako Jurský park a Schindlerův seznam, jako Chyť mě, když to dokážeš a Minority Report, jako Válku světů a Mnichov. Při pohledu na ty filmy je to stěží představitelné, ale dokázali to. Proč? Protože „autor“ Steven Spielberg je celá tahle parta lidí pod jeho vedením. A on by byl tím posledním, kdo by to zpochybňoval.
***
4. Co podle vás stojí za tím, že Spielbergovy starší snímky (například
Čelisti, původní trilogie Indiana Jonese) obstojí i v současnosti, tedy po
desítkách let? Co jim dává nadčasovou kvalitu?
Skutečnou odpověď neznám, respektive jakákoli by mi přišla jako pochybná konstrukce. Na tohle se přece můžete ptát u jakýchkoli filmů v minulosti, které se staly součástí sdílené představy o dějinách kinematografie či pomyslného kánonu. Současně u každého z těch, co zmiňujete, může být důvod úplně jiný. Je to na jinou diskusi, stejně jako je otázka, kolik z lidí, co dneska některý z těchto filmů třeba obdivně či okouzleně sleduje, by si souběžně užilo i ty další – a kolik z nich tuší, že je pod nimi „podepsán“ stejný režisér. Jinak řečeno, ano, mnohé Spielbergovy filmy se staly pomyslnými klasikami, ale ty důvody mohou být velmi rozmanité. Šlo by v souladu s výše řečeným tvrdit, že Spielberg má obrovský cit pro kinematografii jako médium, pro architektonické budování scény i pro celkovou logiku vyprávění příběhů, jakkoli se stejně tak dá říct, že překvapivě často selhává v koncovkách svých filmů, zejména v epilozích. Jenže tím lze těžko odpovědět na vaši otázku, neb totéž přece platí i pro ty pozapomenuté, ne tolik ceněné, ne tolik milované filmy, co režíroval.
5. Jak velký vliv na
Spielbergovu tvorbu má jeho rodinné zázemí? Může to být například jeden
z důvodů, proč natočil Schindlerův seznam, případně i další snímky?
Netuším, domů mě nikdy nepozval. :) Ano, byl dlouho vykládán jako režisér, který skrze filmy řeší svoje vztahy s otcem, svoje vlastní otcovství, svoje vyrovnávání se s židovským původem. I kdyby to bylo jednou z motivací, obecně považuji podobně biografická vysvětlení kreativity za hluboce neuspokojivá až zavádějící, protože odvádějí pozornost od uměleckých děl k něčemu, co s nimi nutně tolik nesouvisí. Činilo by Schindlerův seznam menším filmem, kdyby Spielberg své židovství explicitně připouštěl i v předchozí dekádě? Jak moc estetickou reflexi Blízkých setkání třetího druhu nebo E. T. Mimozemšťana opravdu obohatí povědomí o biografických paralelách se Spielbergovým dětstvím?
Můžeme ty filmy interpretovat obecněji, pokud chceme, s ohledem na diskusi o holocaustu, vině, válce či historické paměti v případě Schindlerova seznamu, o různých aspektech rasismu vůči černochům v případě Purpurové barvy, Amistadu či Lincolna, či rasismu obecněji u Říše slunce, Mnichova, West Side Story nebo Fablemanových, případně s ohledem na reprezentaci dysfunkční rodiny ve všech třech filmech o návštěvě z vesmíru (Blízká setkání, E. T., Válka světů). Můžeme diskutovat o hodnotách takového poznání, ale rozhodně je v tom větší potenciál než v jejich čtení jako okna do Spielbergova vlastního života.
Jasně, Fabelmanovi jsou explicitně autobiografická fikce, ale stejně je osobně považuji za nádherný snímek z úplně jiných důvodů: jde překvapivě o velmi působivý film o praktických, nikoli estetických funkcích kinematografie... jež hrdina připustí až v poslední scéně, jakkoli je k nim naváděn hned v té úplně první, ale on si z rovnice "film jako umění" (matka) a "film jako technologie" (otec) vyvodí "film jako nástroj". Popravdě, když se budu chtít o Spielbergovi jako člověku něco dovědět, zamířím spíš k brilantní, precizně vyzdrojované biografii Josepha McBridea než k Fabelmanovým. Ano, Spielberg si jako umělec současně píše vlastní mýtus o sobě jako umělci, ale to už je úplně jiná výzkumná otázka.
***
6. Domníváte se, že Spielberg bude dál natáčet, nebo může být předání režie posledního Indiany Jonese do rukou Jamese Mangolda jakýmsi pomyslným předáním žezla a předzvěstí pomalého stažení do ústraní podobně, jako k tomu došlo u už zmíněného George Lucase?
Určitě nakonec bude natáčet, v nejmenším o tom nepochybuji, jen prostě nechtěl natáčet dalšího Indianu Jonese, notabene bez Lucase. Dalo by se dovozovat, že cítil podobný závazek i k Harrisonu Fordovi, ale nakonec to prostě svěřil Mangoldovi – a podle mě to dopadlo fajn.
***
7. Které tři Spielbergovy
filmy považujete vy osobně za nejlepší/nejzásadnější a proč?
Čelisti, Jurský park a Lincoln. První pro jeho dravost, druhý pro jeho preciznost a třetí pro jeho nekompromisnost. Vím, že nejsem příliš konkrétní, ale věřte mi, nechcete delší odpověď. ;)