Je pro mě mimořádným potěšením,
že vás mohu osobně i jménem Brněnského naratologického kroužku na závěr
semestru pozvat na přednášku neuvěřitelně erudovaného, a zároveň okouzlujícím způsobem
a v nejlepším slova smyslu šíleného literárního vědce Petra Steinera. Petr
Steiner je jeden z největších světových odborníků na problematiku ruského
formalismu, editor a překladatel několika vlivných antologií českého
strukturalismu do angličtiny, člověk s neuvěřitelným rozhledem na poli strukturalismu
i poststrukturalismu, s nemenším rozhledem v dějinách (nejen) ruské literatury,
lingvistiky a poetiky… a v neposlední řadě muž s nezaměnitelným smyslem
pro humor. A právě on přijal naše pozvání a poctí nás ve středu 5. června v Brněnském
naratologickém kroužku svou návštěvou, při jejíž příležitosti si připravil přednášku
o Šklovského a Kulešovově filmové adaptaci povídky Jacka Londona. Dovolím si jej proto trochu představit.
 |
| P. Steiner (uprostřed) s F. A. Podhajským (vlevo) a M. Suchomelem (vpravo) |
Steiner začal akademickou dráhu studiem
na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, odkud se přesunul roku 1968 přímo na
Yale, kde roku 1976 obhájil disertaci srovnávající tradici ruského formalismu a
českého strukturalismu (From Formalism to
Structuralism: A Comparative Study of Russian Formalism and Prague
Structuralism. Yale University, 1976). Ze své disertace pak volně vyšel při
práci na své legendární knize Ruský
formalismus: Metapoetika (Host 2011, původně 1984). Ve vztahu k dosavadním
studiím o ruském literárněvědném formalismu v ní nabídl Steiner radikálně
odlišný a svým způsobem revoluční postoj. V argumentačně brilantní úvodní
kapitole vysvětluje, že zabývat se ruským formalismem jakožto jednotným hnutím
či směrem je vlastně velmi problematické, protože tento je generačně,
východisky, postupy i badatelskými cíli vnitřně nesourodým jevem. K tomu však
Steiner ve své knize dochází až společně se čtenářem.
Do centra své metodologické
kapitoly totiž staví právě snahu zodpovědět otázku, jak se lze ruským
formalismem zabývat jako na základě určitých parametrů rozpoznatelným celkem,
který je možné posléze nějak vymezit, rozčlenit a vysvětlit. V duchu výkladových
postupů analytické filozofie postupně vloží do diskuze vždy další možnou tezi
o ruském formalismu jakožto jednotném systému vztahů, tu posléze rozpracuje do
důsledků, čímž odhalí všechny její nedostatky, na základě nichž ji zamítne a posune se k další možné tezi. Ironické je, že nakonec zamítne
všechny – čímž debatu stočí k otázce, zda je vůbec efektivní a oprávněné
zahrnovat tuto různorodou skupinu myslitelů s různorodými východisky,
nástroji i postoji pod jedno označení. Jak přesně argumentačně
postupuje a k jakým dílčím závěrům dochází, vám prozrazovat nebudu (o tom snad někdy jindy),
nicméně ve své knize posléze volí svého druhu metapoetický přístup k formalismu,
zejména pak navrhuje slavné rozdělení formalismu pod označení stroj, organismus
a systém.
Nenechte se ovšem zmást líbivými metaforickými
nálepkami, protože Steiner pracuje i nadále s impozantně rozsáhlým korpusem
zkoumaného primárního materiálu, širšími teoretickými i historickými
souvislostmi a především se stejně pečlivě vedenou argumentací – ovšem už
zdaleka ne tak lineární – jako v případě první kapitoly. O Steinerově knize
Ruský formalismus: Metapoetika se tak
rozsáhle rozepisuji zejména proto, že ji považuji za jednu z nejlépe vystavěných,
vyargumentovaných a napsaných (meta)teoretických – ale vlastně obecně vědeckých
– knih, které jsem v životě četl a Steinerův způsob argumentace, kdy autor
sám je v textu okázale přítomným průvodcem spletí tvrzení, postojů a
různých hledisek, mi připadal a stále připadá nesmírně inspirativní. Jinými
slovy, málokterou knihu vám mohu tak vřele doporučit jako Ruský formalismus: Metapoetika (a zajímavé je přečíst si i původní
disertaci a obě práce – napsané s osmiletým odstupem – srovnat), která navíc
existuje i ve vypiplaném českém překladu Františka A. Podhajského.
Petr Steiner (který v angličtině
publikuje pod jménem Peter Steiner) během sedmdesátých a osmdesátých let vydal rovněž
několik vlivných antologií překladů českého strukturalismu do angličtiny (byť tyto
jsou dnes některými hispanisty kritizovány jako zavádějící). Už roku 1978
publikoval společně s Johnem Burbankem dvousvazkový výbor z Jana Mukařovského
– Word and Verbal Art & Structure a Sign, and Function. Steiner do nich přispěl i svými autorskými
studiemi, přičemž k výše zmíněným svazkům přibyla roku 1982 ještě kniha The Prague School: Selected Writings. Steiner se pak redakčně či překladatelsky podílel
i na výboru Jakobsonových prací, souboru sémiotických textů či na antologii
věnované památce Felixe Vodičky. Vedle toho Steiner neustále učil, nejdříve na
Yale (kde studoval), později na Michiganské univerzitě, na Harvardu a nakonec
na Pensylvánské univerzitě, kde působí už jako profesor s definitivou dodnes.
Základní kámen Steinerovy vědecké
práce představují studie, které publikoval už během studia a samozřejmě i
posléze, přičemž jeho záběr a erudice jsou vpravdě obdivuhodné, což dokazuje
koneckonců jak kniha jeho statí Lustrování
literatury: Česká fikce v politickém kontextu (NLN 2002, původně
2000), kde se od metateoretického uvažování posunul k ideologické analýze
literatury, tak řada dalších slavistických příspěvků o literatuře, poetice a
lingvistice. Je to prostě frajer – a jeden z nejzajímavějších lidí, které
jsem měl v akademickém světě příležitost poznat, a to zejména díky pro mě mimořádně
přínosnému semináři na Filozofické fakultě MU před dvěma lety.
Jeho zítřejší přednášku v Brněnském
naratologickém kroužku (pořádanou tentokrát ve spolupráci s Ústavem pro
českou literaturu AV ČR, v. v. i.) vám tedy mohu doporučit nejen oficiálně
jako předseda BRNKu, ale zejména ze své soukromé perspektivy, z níž jsem koneckonců psal i celý tento krátký text – když nepřijdete,
určitě prohloupíte. (Ano, s dopravou je to v těchto dnech poněkud
svízelné a někteří z vás možná máte žebříček priorit nastaven na mnohem
existenčnější modus, ale pak asi tyto řádky ani nečtete… přinejmenším ne v době,
kdy je to pozvání aktuální.) Doufám tedy, že se s co největším množstvím z vás
zítra 5. června setkám v 17:00 v učebně C34 (kinosál) v budově Filozofické
fakulty MU v Brně na Arne Nováka 1.
PŘIKLÁDÁM OFICIÁLNÍ POZVÁNKU:
Přednáška
Prof. Petra Steinera
(University of Pennsylvania)
se koná ve středu
5. června 2013 od 17.00
na FILOZOFICKÉ FAKULTĚ
v učebně C 34
(Arna Nováka 1, Brno)
Anotace:
Přednáška se bude zabývat adaptací Londonovy povídky Neočekávané (1907), kterou
do filmového média převedli režisér Lev Kulešov a scenárista Viktor Šklovskij
ve snímku Podle zákona (1926). Pertinentní též bude Šklovského pojem
ozvláštnění a právní teorie Carla Schmitta.