Ve Zločinech a poklescích Allen asi nejvýrazněji a nejúspěšněji ve své kariéře experimentuje s různými souběžně realizovanými vypravěčskými způsoby podání příběhu. Na rozdíl od mnohem pozdější Melindy a Melindy si však pro svůj filmařský pokus nezvolil tradiční rozdělení tragédie a komedie, ale natočil psychologické drama a tragikomedii. Nicméně o humoru lze v případě Zločinů a poklesků hovořit jen velmi sporadicky, spíše ve smyslu vět či krátkých dialogických výměn než scén.
Film vypráví dva paralelně probíhající příběhy o malých i velkých morálních rozhodnutích. Rozhodně však nedochází k závěru, že dostát svým etickým normám znamená šťastnější život. Obě linie jsou vlastně vystavěné podobně: dlouhodobý manželský pár, žena stojící mimo něj, jeden muž reprezentující morální vzor a druhý nabízející snadnější řešení, které je však v rozporu s etickými normami hrdiny, který před rozhodnutím stojí.
Judah Rosenthal je mimořádně úspěšný oftalmolog, který dosáhl všeho, čeho dosáhnout mohl: profesionálního uznání, šťastného manželství, úspěšných dětí – a utkvělého pocitu nudy. Našel si tedy milenku Dolores Paleyovou, která však Judu miluje natolik psychoticky, že ho chce mít pouze sama pro sebe. V opačném případě je ochotná mu zlikvidovat soukromý život i kariéru. Judah má dvě možnosti: buď dá na slepnoucího rabína Bena, přizná se a zodpoví ze svých chyb, nebo může poslechnout svého gangsterského bratra, nechat Dolores jednoduše odstranit a dál žít, jak je zvyklý.
Cliff Stern je zase dokumentarista, který chce točit filmy o věcech, které jsou pro něj důležité. Od své manželky Wendy, s níž mu to delší dobu neklape, dostane nabídku natočit dokument o jejím bratrovi, úspěšném a arogantním televizním producentovi Lesterovi. Cliff stojí hned před dvěma osobními dilematy: za prvé točí propagační medailon o někom, kým lidsky opovrhuje, za druhé se zamiloval do producentky Halley Reedové, ale nechce zradit svou ženu, i když jsou před rozvodem.
Také Cliff má na výběr: může natočit plnohodnotný medailon, protože život by byl pro něj mnohem snazší, kdyby myslel méně na vyšší hodnoty a víc na sebe jako švagr Lester, nebo půjde ve stopách myšlení fascinujícího židovského filozofa Levyho, o němž natáčí ve volném čase dokument. Pak ale pravděpodobně kariérně neuspěje a nikdy nezíská ženu, o které sní – protože ta dá nakonec přednost bezcitnému kariéristovi Lesterovi. Ostatně nakonec vyjde najevo, že i Wendy Cliffa podváděla (a získá si za to Lesterovu pochvalu), zatímco on z ohledu k ní ve stejné době zůstával osamělý.
Woody Allen ve svém filmu mnoho pozitivních nadějí neposkytuje a vlastně dospívá ke značně zasmušilému vidění světa, ve kterém daná spravedlnost neexistuje, egoismus vítězí a ženy dávají přednost jistotám před charakterovými kvalitami. Ostatně důkazem jiného druhu je skutečnost, že dvě největší morální autority nakonec spáchají sebevraždu (Lévy) nebo oslepnou (Ben). Dalo by se říct, že výsledkem Allenova filmu-argumentu je nakonec banální alegorie, že život v souladu s pozitivními hodnotami, které si zvolíme, je těžký, nevděčný a nevyplácí se.
Naštěstí Zločiny a poklesky jsou především brilantně napsaný a zahraný snímek, který sice vypráví o vážných věcech, ale sám sebe smrtelně vážně nebere. Allen podobně jako Purpurové růži z Káhiry nabízí vizi útočiště v umění. Postavy Cliffova příběhu nacházejí sílu v odpoledních návštěvách kina a domácích projekcích Zpívání v dešti, v Judově dějové linii je to zase vážná hudba (především Schubert).
Jenže umění ve Zločinech a poklescích plní dvě funkce: jednak představují částečný úkryt postav před realitou, jednak značně ironicky vyprávěné události reflektují. Úryvky z britských filmů třicátých let nebo filmů noir otevřeně komentují Judovu dějovou linii, která de facto naplňuje klasické noirové schéma o chybujícím muži a osudové ženě, která je schopna i ochotna zničit mu život. Ovšem Judovo drama nekončí, jak by se „správně hodilo“ – a sám Judah to v závěru Zločinů a poklesků i přizná.
Cliff se totiž s Judovým příběhem setká hned dvakrát: (a) ve filmech, na které chodí se svou milovanou neteří a ve kterých je zlo nakonec potrestáno, protože existuje vyšší spravedlnost, (b) v podobě Judova závěrečného vyprávění na večírku, kdy Cliffovi nabízí „skvělý námět pro scénář“. Jenže Cliffovi se konec nelíbí, protože není morálně v pořádku, na což Judah reaguje slovy: „Takové konce jsou jen v hollywoodských filmech.“ Woody Allen natočil vlastně příběh o vzniku svého filmu, ale jeho vyznění nechal otevřené.
Po mnoha letech se k tématu vrátil v Match Point, kdy podobný námět zpracoval podruhé ve variaci na romány Americká tragédie a Zločin a trest. U Match Point si jako žánr vybral milostný thriller o vrtkavosti osudu a neexistenci vyšší spravedlivosti. Ovšem v něm na předložené otázky odpovídá, Zločiny a poklesky se především ptají, odpovědi nechávají na divákovi – a možná jsou právě o to lepší film.